Příběhy, které mi změnily život

Pořád si říkám, že o nich něco jednou napíšu a už dlouho se k tomu nemám, protože mám prostě obavu. Že o knížkách, které mi změnily život, napíšu nějak špatně, hůř než by si zasloužily.

A taky mi je jasný, že ne každá knížka je pro každého.

Ale přecejen.

Dokud nemáme tvář od C. S. Lewise. Děj se odehrává v trochu děsivém prostředí - uprostřed primitivního národa, kde jsou krvavé bitvy a oběti bohům na denním pořádku. Vypravěčkou je žena, která bohy celý život hluboce nenávidí, protože její život je plný bolesti a trápení - je ošklivá natolik, že musí nosit závoj a navíc ztratí všechny, které na světě milovala: její božsky krásná a všem milá sestra se zničehonic "zblázní" a odejde žít do pustiny, muž, kterého celý život milovala, zemře, aniž by se mu kdy odvážila říct, co k němu cítila. Navíc je královnou a musí být schopná vládnout. Pro mě je to ta nejlepší knížka o lásce a o životě, jakou jsem kdy četla.

Zlodějka knih od Marka Zusaka. Příběh německé dívky odehrávající se za druhé světové války. Vypravěčkou příběhu je sama Smrt. Pro mě druhá nejlepší knížka o lásce.

My z ostrova Saltkråkan. Rasmus tulákem. Mio, můj Mio. Madynka. (Astrid Lindgrenová) Jsou to všechno knížky pro děti. Narozdíl od foglarovek nebo mayovek ke mně ale tyhle příběhy nikdy nepřestaly promlouvat. 

Protože... jsem v nich doma. Vyprávějí o dětství jako o něčem nedocenitelném, jako o něčem, co v sobě každý máme bez ohledu na věk. Nikde jinde jsem se víc nenasmála (a nenabrečela) a nikde jinde jsem se tolik neinspirovala pro to, jak bych jednou chtěla žít. 

Jsem tady doma. Vždycky budu.

Cokoli od Agathy Christie mi dokáže spravit náladu už během prvních pěti minut čtení. Jsem zase v Anglii, neohrožená, mladá, plná plánů, který se stávají realitou lusknutím prstů. Takhle na mě prostě Agatha Christie působí už přes deset let. Jsem tady doma podobně jako u Astrid Lindgrenové, i když trochu jinak. Londýn minulého století a malebné anglické vesničky plné starosvětských obyvatel jsou takovej sen, kterej prolíná všechno, co dělám a ze kterýho se asi nikdy úplně neprobudím. Nikdy jsem tam nebyla. Znám to tam jako svoje boty. I když jsou to všechno jen představy, já věřím, že na nich je něco pravdy a to něco je strašně důležitý.

Žena, která se ponořila do srdce světa od Sabiny Bermanové. Vypravěčka příběhu má Aspergerův syndrom a o světě v mnoha ohledech přemýšlí dost out of the box. A to je celý kouzlo téhle knihy. Kromě toho je to skvělý příběh o toleranci, o tom, že každý člověk je svým způsobem divnej a je to tak vlastně úplně normální. A autorka umí čtenáře skvěle vtáhnout do toho barevnýho a neobyčejnýho světa jedné ženy a jedné továrny na zpracování tuňáků. 

--- velká, veliká propast, za kterou potom následujou knížky, který jsem vnímala taky jako nejlepší, ale nejlepší podle jiných měřítek než první čtyři položky ---

 

Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera. V Americe podle všeho pořád jedna z nejslavnějších knížek. A zaslouženě. Vypravěčem je kluk, kterého vyhodili už z několikáté střední. Je to knížka o absurditě světa, která tvrdě hodnotí všudypřítomné pokrytectví a prospěchářství, knížka o hledání vlastní identity a smyslu uprostřed toho všeho. Salingerovi se podařilo vyjádřit něco, co jsem jako středoškolačka a čerstvá vysokoškolačka prožívala i já - deziluzi ze světa, jaký je, a ze systému, kterému se ostatní bez odmluv podrobují. Celá ta knížka pro mě byla takovým ujištěním, že jsem v tom tenkrát nebyla sama.

Černobílý svět od K. Stockett. O ženě z otrokářského amerického jihu, která nesnáší rasismus a rozhodne se o tom napsat knihu, což není zrovna nejbezpečnější nápad. Hlavní hrdinka není hezká a její matka je zoufalá z toho, že pořád není vdaná. Ona se přesto nesnaží za každou cenu se vdát a radši dělá něco, co jí dává smysl. Tohle stačí proto, aby se mi nějaká knížka líbila i bez čehokoli dalšího. Je tady ale i spousta jiných důvodů, proč tuhle knížku přečíst - je skvěle napsaná, napínavá... blabla. Prostě perfektní.

Dámy a pánové, Čarodějky na cestách a Carpe Jugullum od T. Pratchetta. Pratchett umí do svých fantastických příběhů s neuvěřitelnou lehkostí vkládat krátký myšlenky, který mě nutí znova přezkoumávat to, co si myslím o světě. Někdy uhodí hřebíček na hlavičku až s podezřelou přesností. A přitom píše tak, že se to prostě čte samo. Ty tři jmenované knížky mám nejradši, protože v nich vystupujou moje oblíbené čarodějky, v čele s geniální Esmeraldou Zlopočasnou. Nikdy nepochopím, jak nějaký muž dokázal psát o ženách s takovým pochopením.

Pí a jeho život od Yana Martela. Knížka o klukovi, který je zároveň křesťan, žid i buddhista a po ztroskotání lodi se ocitne na člunu spolu s několika divokými zvířaty, takže bojuje o holý život. Je to knížka plná hlubokých myšlenek o světě zasazených do napínavého příběhu. A taky knížka s jedním z nejpřekvapivějších rozuzlení, jaké jsem kdy viděla.