dokud jsi neviděl anděla jak roztáčí
andělí ženu na svém předloktí
nemůžeš pochopit můj příběh
nemůžeš spatřit slunce zavěšené na třešni
nemůžeš si obout dívčí střevíčky
(k nim manšestrovou sukni)
a taky mi nemůžeš
dát pusu
jmenoval se gabriel a všemu se smál
a to s tou andělí ženou
byla jen taková kratochvíle
/jak si asi malé děti představují sex
o kterém v životě neslyšely
a mně bylo pět/
když vlezeš do kredence
za pátým talířem je díra do nebe
neni to nějak pobožný
od toho tam maj kostel
prostě jako tady
ale jsou tam domy na oblacích a ti
dlouhovlasí křídlatí
a celé dny se smějí
a lítaj a pořád mají prázdniny
a pořádají na lukách
to svoje roztáčení
gabriel a gabriela
iks a iksovna
(což jsou zvláštní jména
ale já prostě milovala to písmeno)
a pak ten třetí anděl
bydlel až za skleněným tunelem
moc toho nenamluvil
měl černé vlasy vážný pohled
a já ho měla ze všech nejradši
protože on mi říkal jménem
a přesto
si dnes nevzpomínám
jak se jmenoval
možná to hlavní prostě vždycky zapomenu
znám jména jenom těch zlatovlasých
nevím kterého dne
nebe zmizelo
vím ale že předtím
přišla tam nahoru
bledá lidská žena
dnes bych byla ráda
kdyby mi jednoho dne nedošlo
co se mi vlastně tenkrát zdálo
protože
narozdíl od ní mně se to nikdy nepovedlo
dojít až tam
sundat si halenku a do zad si nechat
vytetovat křídla
na třešeň pověsit kabelku a
čau zlato
já jsem
jen ta za tímhle příběhem
lístky jsou na mě drahý
a na žádný hry
prostě nevěřim
ani na anděla
ani v zrcadlení pohádek
v reálném životě
ale bylo by krásný
moct tam znova přijít
usmát se
a do objetí dát tu
stejnou sílu
co jsme měli
prostě
jen my dva
Žádné komentáře:
Okomentovat