C. S. Lewis je už nějakou dobu můj nejoblíbenější spisovatel.
A Poutníkův návrat je jedna z knih, která pro mě osobně byla strašně užitečná.
Je trochu jiná než jeho veledíla jako třeba Letopisy Narnie (s filmem, kterej se podle mě vůbec nepovedl, knížku nemá cenu srovnávat) nebo Rady zkušeného ďábla.
Je na ní totiž vidět, že jde o prvotinu, není to žádný spisovatelský majstrštyk.
O to víc je ale z řádků cítit upřímnost.
Poutníkův návrat je knížka, kterou Lewis začal psát jako třiatřicetiletý konvertita ke křesťanství (podle jeho slov the most dejected and reluctant convert in all England) a která byla soudobými kritiky ostře napadená.
Je o hledání. O cestě světem.
Bez zbytečných metafor a servítek.
Zamířil na něj prakem a už už chtěl vystřelit, když tu za ním přiběhla kuchařka, popadla ho, zase mu vrazila jednu, až to mlasklo, a jednou provždy mu zakázala zabíjet v zahradě ptáky.
Správce žil ve velikém temném kamenném domě u silnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat