Ženská emancipace?

Přemýšlím o ženství v poslední době. 

V souvislosti s tím, jak kolem sebe pořád slýchám, že ženy by měly mít víc a víc příležitostí k tomu, aby se mohla péče o dítě rozdělit rovnoměrně mezi ně a partnera. 

Jakoby něco takovýho bylo vůbec možný.

Muži nemusí rodit. Nenosí dítě 9 měsíců. Neprožívají všechny ty věci s tím spojené. Nekojí. A předtím netrpí menstruací a všema problémama, které jsou na ni navázány. Muži se neprobouzejí podle mě tak často s obavou, že nebudou moci mít děti, jako ženy. Ať už jde o nepravidelnost v menstruaci nebo o něco vážnějšího, něco takového asi zažila každá žena.

A tak mi přijde nesmyslný, když samy ženy usilují o to, aby zvládaly ve všech odvětvích tolik, jako muži (ne-li víc), když už přece musejí zvládat tohle všechno. Jakoby to bylo málo.

V tomhle vidím nerovnoprávnost já. 

Když se nezohledňuje, že ženy toho pro dítě dělají vlastně už před jeho narozením tolik, že by si možná zasloužily, aby si od nich nikdo nedovolil vyžadovat tolik, jako od mužů.

Možná by si zasloužily hlavně, aby to od sebe nevyžadovaly ony samy.

Vůbec tím nemyslím, že by tím pádem měly porodit dítě a prohlásit, že odteď se o něj má starat partner, aby jim vynahradil všechnu tu dosavadní námahu. Vůbec. 

Naopak si myslím, že o děti se mají starat ženy. Příroda matku s dítětem spojuje tak okatě, že se to nedá přehlédnout. Ženy se sice můžou po porodu rozhodnout, jak intenzivně se o dítě budou dál starat, ale je otázka, jestli by to rozhodovat měly. Jestli by neměly raději dál naslouchat svému tělu, potřebám dítěte a snažit se z toho vyčíst, jak by to vlastně bylo nejlepší.

Vůbec tím nechci říct, že role otce je nedůležitá. Jen si někdy říkám, že jeho role je možná důležitá právě proto, že ženy potřebují, aby se někdo staral o ně, zvlášť když pečují o dítě. 

A celkově úloha mužů. Je nepostradatelná. Jejich. Jiná.
Někdy, když procházím městem, přemýšlím o tom, že všechny ty domy nejspíš postavili muži.

A jsem vděčná.

---

Tolik k tématu, o kterém v poslední době pořád slyším, hodně často na vysoké, kde, jak mi přijde, je tohle hledisko úplně opomíjený a s nekritickým nadšením se vítá otcovská dovolená, nabídky polovičních až třeba 2/3 úvazků pro ženy s čerstvě narozenými dětmi apod. Jakoby to a priori bylo něco dobrýho. Otcovství a mateřství přitom podle mě prostě nikdy nebude rovnocenný, každý je cenný jedinečným a od toho druhého naprosto odlišným způsobem.

Odmala slýchám o tom, že ženy mají ve společnosti pořád nerovnocenné postavení s muži.
Já si osobně připadám nerovnoprávná ale jen ve dvou věcech.
Zaprvé v tom, že jsem to já, kdo ponese následky, když se s někým vyspím a něco se zvrtne. Což je nerovnoprávnost se kterou se nic moc dělat nedá. To, co se s tím dělá, tedy hormonální antikoncepce, podle mě ženy spíš poškozuje, než naopak. Aspoň já osobně znám x případů holek, které měly s HA těžké psychické a fyzické problémy. Rozhodně ne marginální dopad HA na životní prostředí je věc, která podle mě dost jasně signalizuje, že tady jdeme nekompromisně proti přírodě.
A zadruhé v tom, že společnost, v níž žiju, ode mě očekává, že budu soběstačná úplně stejně jako muž a navíc ještě budu muset zvládnout všechny ty ženský záležitosti, jako je porod, kojení a tak.

Celkově mi připadá, že následky ženského kariérismu jsou závažnější, než se obecně soudí. 

Dnešní děti jsou totiž dost možná opuštěné tak, jak v žádném předchozím století nebyly. 

Což podle mě musí mít nějaké následky.
Protože následky má všechno.