CityHouse.

CityHouse je křesťanská církev.

Dostala jsem se tam úplně náhodou, začalo to vlastně tak, že jsem jela s nějakým pastorem a jeho ženou ve vlaku. Dlouho jsem nepotkala skvělejší pár. Byli... prostě úplně obyčejní, působili tak, skromně, všedně. A přitom vůbec obyčejní nebyli. Chovali se k sobě navzájem strašně pozorně. A uměli anglicky líp než já, což u lidí 60+ není úplně standard, ta paní si hrála hry na tabletu (!) a ten pán si četl nachystané kázání.

Pak jsem strávila pár dní na chalupě, nakonec jsem se ale rozhodla, že se vrátím do Brna o týden dřív než jsem měla v plánu, kvůli podezření na otravu oxidem uhelnatým (ehm).

V souvislosti s tím milým párem (a dalšími věcmi) jsem si ještě ve vlaku na zpáteční cestě vygooglila pár protestantských církví. Vzpomněla jsem si, že už jsem hodně slyšela o CityHouse a jejich stránky se mi líbily tak, že jsem si řekla, že bych se tam mohla jít podívat.

A tak jsem, se skeptickým očekáváním, že tam zase "budou mít pořád ruce nahoře", vyrazila.

A stálo to za to. Jsem vděčná.

Bylo to vlastně poprvé, co mi chvály přišly nenásilný, bez všech těch manipulací kolem (a ruce nahoře tam měla jedna holka, slovy: jedna. Zázrak.)
A taky mi přišlo, že je to vstřícná církev k nevěřícím, pochybujícím a vůbec. I ke katolíkům třeba.
Víc takových.