jako pták
zavěšený uprostřed oblohy
jako pírko nehybně ležící na poryvu větru
usínám a zdá se mi o jiných časech
holubice se snášejí do svých hnízd
a celá odpoledne vrkají
a když je den
už celý pocukrovaný jako bábovka
čekám
mlčení jako nedotažený šroub skřipce
vrže tmou
drobím ji na jednotlivá zrnka ostružin
trochu zvláštní - vždyť sotva začalo jaro
mám jich plné hrsti a vracím je lesům
jsou sladké jako med
a jen napůl skutečné
Žádné komentáře:
Okomentovat