Zrcadlení

Nemám ráda zrcadla. 

Ne kvůli vlastnímu vzhledu.

Kvůli zrcadlení zrcadlení. Stačí mít dvě, natočit je proti sobě a už tam to zrcadlení zrcadlení (zrcadlení zrcadlení zrcadlení...) je. Vidíte odraz odrazu (odrazu odrazu...).

Pokud bych se v někom zhlédla a on se zhlédl ve mně, mohli bychom takové zrcadlení taky vytvořit.

A mohli bychom tomu říkat láska, aniž bychom si uvědomili, že to není láska, ale jen zrcadlení zrcadlení (zrcadlení zrcadlení...).

Narozdíl od lásky zrcadlení nesnese překážky. Jakákoli překážka mezi dvěma zrcadly znamená konec zrcadlení.

Zrcadlení je nekonečné jen pokud je mezi dvěma zrcadly prázdno.
Je to nekonečnost, která má svůj původ v nicotě.

Láska roste, prorůstá do věčnosti. Zrcadlení donekonečna zmenšuje, spěje k vyčerpanosti, nicotě.

Zrcadlení je jenom kouzlo, byť velmi zdařilé.

Kouzlo, které zve, aby člověk vykročil cestou stále se zmenšujících odrazů ubíhajících do nekonečna. 

Vypadají, jakože se nezmenšují - jen ubíhají do dálky, za obzor daný zakřivením.

Ale je to jen iluze.

Ve skutečnosti se zmenšují.
Nekončí věčností, ale nekonečnou nicotou.

A mezi věčností a nekonečnou nicotou je propastný rozdíl.
Věčnost je nejvznešenější druh skutečnosti, skutečnost permanentní.
Nicota je absence impermanence.

Nicota je stav, kdy všechno je totéž jako nic, láska je totéž jako nenávist a zlo je totéž jako dobro.
Nicota je rovnováha uprostřed protipólů. Těžiště - bod, který nemá rozměr.
Zvučná struna na kytaře - napjatá mezi příliš a příliš málo.

V zrcadlech je všechno. Ale přitom v nich nic neexistuje.

Zrcadla jsou utkaná ze snů. A sny - i když v pravém smyslu slova neexistují, jsou velice mocné.
Mají moc ukrást člověku přítomnost.
 
A možná i hypnóza začíná tím, že člověk uvidí své vlastní oči v očích toho druhého (a v nich zase jeho oči, v nich znovu své a v nich jeho a v nich své a... nakonec nekonečno, ze kterého si stačí nabrat trochu moci).

Zrcadla a zrcadlení na sebe mohou brát podobu lecčeho.

Lásky. Budoucnosti. Člověka.

Na konci zrcadlení ale zůstane vždycky jen zrada a zklamání.

(O zrcadlech je knížka Čarodějky na cestách od Terryho Pratchetta, ze které jsou následující úryvky.)

V celém mnohovesmíru najdete zaostalé kmeny*, které nevěří zrcadlům a zrcadlení a nechtějí se dát fotografovat, protože, jak říkají, ty věci vám kradou kousek duše a duše je vlastně to, co člověka pohání. A ti lidé, kteří nosí mnohem více oblečení, se ušklíbají, že je to jenom taková pověra, a to navzdory skutečnosti, že jiní lidé, kteří větší část života tráví právě v prostředí magického či technického zobrazování, často skutečně ztrácejí na duševních kvalitách. U některých z nich se to většinou připisuje přepracování, u jiných zase příliš velké dávce odraženého záření. 

Pověra. 

Jenže pověra nemusí být špatná.   

* Pozn. autora: Když se nad tím zamyslíte, takhle je vlastně většinou označují lidé, kteří se od nich liší jen tím, že chodí více oblečení. 

Dvě zrcadla můžete tímhle způsobem používat jen tehdy, když opravdu víte jak: Musíte je nastavit tak, aby se zrcadlila jedno v druhém. 

Protože jestli vám váš odraz dokáže ukrást kousek vašeho já, pak odraz odrazu může vaše já zesílit, vrátí vás vám samotným a dává vám moc… 

A váš odraz se promítne do nekonečna, v odrazech odrazů odrazů, a ty všechny jsou úplně stejné, všude, v celé světlem opisované křivce. 

Jenže ono to tak přesně není. 

(...)

Protože v zrcadle mohou existovat miliony milionů odrazů, ale jen jedna jediná duše, která k nim všem patří. 

Zrcadla vám mohou hodně dát, ale vzít ještě mnohem víc.  

 

„Když se používají zrcadlová kouzla, nepotřebujete se spoléhat na nikoho jiného, jen na sebe. Proto také nikdy nikdo nedobyl svět s pomocí magie… zatím. Pokoušejí se ji získat… odjinud. A vždycky se za to musí platit. Ale když člověk používá zrcadla, není závislý na ničem, jen na vlastní duši.“ 

Z okraje klobouku si stáhla přes obličej hustý závoj. Když opustila bezpečí zrcadel, dávala přednost soukromí závoje. 

„Já zrcadla nenávidím,“ zamumlal Aga. 

„To proto, že říkají pravdu, milý hochu.“ 

„Pak je to krutá magie.“ Lilith upravila závoj do tvaru, který jí vyhovoval. 

„To jistě. Když pracuješ se zrcadly, je veškerá moc jen tvá, pramení z tebe. Odjinud ji získat nemůžeš,“ přikývla.