Buddhismus

Půl roku jsem chodila na hodiny buddhismu. 

Bylo to v angličtině, učila to Slovenka, která je buddhistkou už 15 let a strávila část života v Japonsku. Tahle. 

Inteligentní, vtipná, velmi dobrá přednášející.

Po každé přednášce následovalo množství dotazů, nikdo nespěchal, aby odešel. 

Po mnoha stránkách to předčilo moje očekávání.

Předně se mi líbilo, že to byla naprosto přiznaná agitka. Už na první hodině se řeklo, že se bude meditovat a hned na druhé jsme meditovali. Přednášející navíc dávala nepokrytě najevo, že s buddhismem sympatizuje a snažila se vesměs všechno vysvětlovat v jeho prospěch. 

Ze začátku mi tenhle přístup nebyl úplně příjemný. Ale pak jsem zjistila, že to má svoje výhody. Jednak si přednášející nehrála na nezaujatou, když zaujatá byla. A pak - získala jsem pocit, že náboženství se nedá učit jinak - buď vidíte, jak uvažují jeho stoupenci, anebo si o tom vytváříte domněnky, protože to nevidíte. Lepší je podle mě jednoznačně vidět. Náboženství navíc nemůže dávat smysl jako samotný soubor historických faktů.

(Na druhou stranu. Nedokážu si představit, že by na vysoké škole mohla být hodina křesťanství, součástí které by byla i modlitba. Jsem přesvědčená o tom, že taková hodina by proběhla jednou a pak by ji stáhli pro nepřípustně neobjektivní hlásání jedné víry nebo něco podobného. Pokud vím, mnohé křesťanské programy učí dokonce ateisté a učí-li je křesťané, dávají si dobrý pozor, aby nic takového nedělali. Je to prostě nepoměr, který podle mě dost ukazuje, že s jakoukoli morální,  hodnotovou či náboženskou výchovou si ve školství stále nikdo moc neláme hlavu a ani si s ní neví rady.)

Noa. Proč vlastně jsem si kurz zapsala?

Nechodila jsem na buddhismus proto, že bych si hledala něco místo křesťanství. 

Spíš mi přišlo, že potřebuju tou svou vírou zase trochu otřást.

Přemýšlela jsem o tom během cesty na poslední hodinu.

A v souvislosti s tím, že buddhismus (a i křesťanství) přemýšlí v obrazech, mi taky na mysl přišel obraz.

Možná je víra jako strom.

Pokud s ním třesete pořád, nikdy se na něm nic neurodí. 

Všechno, čeho můžete docílit, je, že strom vytrhnete z kořenů.

Ale pokud s tím stromem nezatřesete nikdy, nedovolíte ani sebemenšímu vánku, aby se ho dotkl... riskujete, že jen málo včel ucítí vůni a strom opylují. A riskujete, že většina plodů spadne na zem až vlastní vahou, červivá, shnilá a k ničemu.

Třást je u víry podle mě užitečné až ve chvíli, kdy dáme prostor tomu, aby z ní nejdřív něco vyrostlo.

A pokud strom obstojí v zimě, zbaven plodů a listí, je to dobrý strom. V souvislosti s tím si myslím, že křesťanská víra může být takovým dobrým stromem - ale strašně moc to záleží na tom, jak se o ni člověk stará.

A co mi hodiny buddhismu daly?

Zjistila jsem, že to, co neznalí lidé na sociálních sítích tak často označují jako buddhismus, dost často s buddhismem nemá vůbec nic společného. Což aspoň pro mě na buddhismus vrhlo docela dobré světlo.

Zjistila jsem, že buddhismus v mnohém hovoří o stejných věcech jako křesťanství a navíc podobným způsobem jako křesťanství. Podle mě často filosoficky napadá na všechny čtyři proto, že v něm chybí skutečná lidská vášeň, láska a Bůh. Ale to nic nemění na tom, že je to velmi promyšlené učení, které se snaží dobrat pravé podstaty věcí.

Buddhismus také akcentuje některé důležité věci, které křesťané mají ve zvyku pomíjet, i když je jejich učení obsahuje taky. Možná bychom se mohli lecčemu přiučit.

Díky buddhismu jsem paradoxně pochopila význam křesťanské zpovědi.

A v mojí hlavě asi už navždy zůstane přísloví no mud no lotus. 

(Aby to nezůstalo tak růžový. Zjistila jsem, že buddhismus má taky svoje skandály a rozhodně neplatí, že buddhisté nikdy násilím nikoho neobraceli na svou víru. 

A point č. 2: došlo mi, odkud čerpal Charles Manson většinu látky ke svým vězeňským promluvám... většina myšlenek, kterými se ohání a za něž je dodnes obdivován, se dá najít v buddhistických textech. Není to černobílé, jméno Ježíš také párkrát zaznělo... každopádně křesťanské myšlenky se mu do jeho řeči integrovat nepodařilo. Buddhistické ano.
Jinak: znám Mansona, protože jsem četla kdysi detektivku Spící panna, která je o sektách a je Mansonem inspirovaná. Z různých důvodů se pro mě Manson stal jakousi noční můrou, obrazem člověka, který vládne nesmírným charismatem a používá ho ke zlu... a mým osobním důkazem pro to, že éra hippies měla nesmírný potenciál tyhle lidi produkovat.)