Jeho květy mi každý jaro připomínají dobu, kdy jsem byla malá.
Na sídlišti ho rostly spousty.
A my jsme se schovávali do příkopu v jeho stínu, mokří a urousaní jarem.
Vždycky v březnu se tam vracím, jen abych se ujistila, že od té doby vůbec nevyrostl.
Zatím mě nikdy nezklamal.
Doufám, že ani já jeho.
Možná nějakej podloudnej zahradník rok co rok potají zkracuje jeho větve, co já vím.
Možná je to ten samej, co zkracuje ty moje.
Žádné komentáře:
Okomentovat