Léto.

Faráři jezděj na koloběžkách, kreativní ženy pořádají workshopy, počet letadel nad Šlapanicema se přinejmenším ztrojnásobil.

Já sedím na pohovce a přemýšlím, jak jsem mohla strávit tři roky studiem češtiny a nezjistit, že slovo "abych" je spojka.

Klasika.

Ale navzdory všemu mám docela dobrou náladu.

Říkám si, že mám velkou výhodu v tom, že na spoustu věcí se můžu teprve těšit.

Svým způsobem je možná výhoda, že teď nesedím u moře, necítím na kůži vítr a tak.

Jen když to nemám, tak to můžu chtít, přát si to.

To je moudro, co?

...

Přemýšlím, co tohle léto přinese. Jediný, co mám v plánu, je hlídání u jedné maminky, u které už hlídám teď. Takový au pair v Česku, říkám tomu vznešeně. Jinak jsem se plánování nějak zatím vzdala. Říkám si, že budu asi jezdit na výlety po Česku a malovat. Takový léto si přeju už od střední. Na samotu u lesa se taky těším.

A jinak počkám, co mě cvrnkne do nosu.

Kdo ví, třeba navštívím i Stonehenge.