Bílí havrani

Rozhodla jsem se ilustrovat jeden příběh z knížky Bílí havrani od Luisy Novákové.
Příběh stojí mimo hlavní dějovou linku, takže nespoiluju :)
Zatím mám dva kousky, chystám se na další, byť teda velmi zvolna.



"Povídá se, že před mnoha staletími jedna královna-hadačka dokázala nahlížet až za hranice času. Uprostřed kterési úplňkové noci uviděla na hladině moře, jak ze skal, zpod kořání stromů, z puklin v kůře i z hlíny připravené přijmout obilí vzchází tma.
Byla to tma ze samých počátků světa.
Nebyla černá jako eben, jenž se na lodích vozí z jihu, nebyla černá ani jako koňská srst, ani jako bezměsíčná noc, byla to zlá tma."

"Královna dlouho hledala, čím ji zažehnat, dlouho se vyptávala moudrých a nakonec našla odpověď. Vystoupila do skal a zavolala tři havrany, tři havrany bílé jako mléko, dokonce bělejší, bílé jako na počátku času, a požádala je, ať proletí skrze tmu. Neboť už věděla, že jenom křídla bílých havranů ji dokážou roztrhat na cáry. A na konci té tmy, na konci stínu, v samém ranním světle jim přikázala zasadit vrbovou ratolest, poněvadž vrby umějí zažehnávat zlo. Až z větvičky vyroste strom, pohltí cáry zlé tmy – a nezbude z ní než vzpomínka."