Vlasy

Znáte takovýto, jak jdete o pauze s kolegou na kafe a postěžujete si, co vám v práci nejde a tak?
Tak přesně tohle mi teď trochu chybí.
Takže odpusťte výtvarnické lamentace.
Zkrácenou a zajímavější verzi si můžete pustit TADY.

Už několikátej den a několikátou noc maluju ilustrace k jedný knížce, kterou jsem nedávno přečetla. Už několikátej den a několikátou noc si říkám:
Proč jenom, proč nedělám perokresby jako Anna Fialová? Proč nedělám škrabačky jako Renáta Fučíková? Proč?

Akvarel je šílená technika. Strašně časově náročná.
Teď jsem třeba dělala měsíční krajinu - a na měsíční krajiny jsem už celkem odborník, dělám to tak, jak je potřeba, bez zbytečných kroků do slepých uliček.
Trvalo to něco mezi čtrnácti a šestnácti hodinami - a to do toho nepočítám většinu schnutí.
A upřímně - ten výsledek na to moc nevypadá.

Už dlouho jste nic nepřidali, křičí na mě moje facebooková stránka. Já vim, no.
Jenže.
Jenže na druhé ilustraci začaly princezně růst vlasy závratným tempem, až pokryly polovinu obrazu.
Jestlipak by mi moje nedočkavá facebooková stránka dokázala poradit, jak s takovými vlasy bojovat?
Už jsem se jejich růst pokusila zastavit i černou fixou. A nic.
Takže to budu muset namalovat po asi šestnácti hodinách komplet znova.
Čímž definitivně padá předsevzetí přidávat ilustrace na internet, až jich budu mít v zásobě víc.
To nebudu mít totiž nikdy.