dítě mezi modříny

co do tebe zasadím
vzdálená krajino
aby tě poznali až tudy půjdou domů
až jako gobelín
ti vyblednou louky
až s nebem splyne
hluboká zeleň tvých stromů

kdo o tvých cestách bude psát
kdo rýhy tvých řek
ti znovu vyryje na tvář

jsi jako každá země
utkaná z příběhů
tvé kraje se pomalu začínají třepit
to dobré už odnášejí ptáci
to zlé se rozpadá na prach
stáváš se snem
který po ránu umyla rosa



a které slovo
ze všech ti povím
až tichá jak čerstvě rozkvetlý narcis
začneš se rozpomínat
o čem se ti zdálo

co k tobě donese voda z vypraných šatů
která myšlenka zvrásní ti poprvé čelo

má krajino
blízká jak zapomenuté zítra
jestlipak ještě tehdy poznáš

to dítě co včera si hrálo
mezi modříny